CK Víkend PLUS lyžařské zájezdy 2019

img
 Civetta

Lyžování na Civettě vás mile překvapí přívětivou rodinnou atmosférou

Civetta

Skiareál Civetta patří k velmi oblíbeným střediskům, které je určeno především pro strávení poklidné lyžařské dovolené, daleko od zaplněných svahů centrální oblasti kolem Sella rondy. Lyžování na Civettě je u některých zájezdů doplněno návštěvou skireálů v okolí, a to Alta Badii, Cortinu d'Ampezzo a Tre valli. Většina zájezdů je však již plně pobytových, s lyžováním jen na Civettě, bez dojíždění. Ubytování nabízíme v hotelech s polopenzí v Alleghe a Peskulu, vždy v blízkosti sjezdovek.

Lyžování Civetta - to je správná volba nejen pro rodiny s dětmi.

 

U zájezdů do střediska Civetta lyžujeme většinou pouze na Civettě. Některé zájezdy s přepravou přes noc mohou mít první nebo poslední den programu lyžování "po cestě", a to v Cortině, Alta Badii nebo na Helmu.

 

Civetta

IMG

 

Legendami opředené masivy Monte Pelmo a Civetta střeží pahorkatý a řídce zalesněný areál s 80 km vždy dobře vysněžených sjezdovek, který se skladbou červeno-modrých sjezdovek trefí do vkusu každému pohodověji založenému lyžaři.

Na západním úpatí mu leží na břehu jezera Alleghe stejnojmenné turistické městečko, na východním pak klidné vesnice Selva di Cadore či Zoldo. Hlavní tahy jsou obsloužené zpravidla expresními sedačkovými lanovkami nebo kabinkami, na vedlejších si ještě tiše vrčí letité, ale jakoby neopotřebované vleky, které už jinak v Itálii potkáte jen výjimečně. Tím, že jsou sjezdovky poschovávané v občasném porostu, rozprostřené do velké plochy a nikde nevytváří husté klubko s přílišnou koncentrací lyžařů, působí areál téměř vždy komorním dojmem.

Nejrušněji je z lyžařského pohledu v okolí pahorku Col dei Baldi (1 922 m), kam stoupá z Alleghe kabinková lanovka a dále pak expresní sedačka. Z oblého vrcholku se zpět do Alleghe spouští lesem celý vějíř tratí od ostrého slalomáku až po lehoučkou modrou, obkružující velkým obloukem nejstrmější partie svahu. Nebo sjedete kousek modře na úpatí vrcholku Monte Fertazza (2 100 m), na nějž vás vyveze 4sedačka a z něhož roluje zdejší nejhezčí červené carvingové hřiště směrem do Pesculu. Anebo se odtud vydáte výpravněji až do údolí po dlouhé, stinné červené sjezdovce s pozvolnými proměnami sklonu. Na Fertazze stojí krásná, dřevěná horská chata, před níž na jaře vyrůstá sněhový bar s úctyhodnou řadou domácích destilátů.

Do třetice vedou z Col dei Baldi přejezdové cesty s panoramatickým výhledem do Palafavery s rozmanitou a členitou červenou sjezdovkou a dále do letoviska Zolda, které je druhým epicentrem areálu.

Zdejším středobodem je vrcholek Crep di Pecol (1 756 m), kam jezdí kapacitní 12místná kabinka a zpět se vlní velmi prostorné a přitom docela svižné sjezdovky – lehčí černá a pohodová červená. Na odvrácenou stranu pak z vrcholku klesá nenáročná červená, která vás dovede ke kryté 4sedačce Col della Grava s pěkným lehce červeným letištěm a přes vrcholek téhož jména pak již téměř liduprázdnými tratěmi všech náročností můžete dojet až na slepý okraj areálu jižně od Zolda.

 

Cortina d'Ampezzo

  • www.cortina.com
  • ski mapa
  •    
  • modré:   46 km
  • červené:  87 km
  • černé:     7 km
  • celkem: 140 km
  • výška: 964 - 2.932 m n.m.
IMG

 

Luxusní horské městečko nabízí poměrně pestré lyžování, ale dost roztroušené po mnoha okolních svazích propojených jen skibusem. Nejvděčnější je olympijský areál pod Tofanou se strými červenými a černými nahoře a modrými loukami dole, středně náročné tratě v působivé vysokohorské krajině jsou pak přímo na Tofaně. Jak sem, tak na protilehlou Falorii vyjíždí z města jen staré visuté kabiny, ve vlastních areálech se už většinou jezdí (expresními) sedačkami.

Terén v třítisícovkami obklíčené Cortině je rozmanitý a skýtá vše od vysokohorských kotlin až po přehledné ranveje na loukách nad městem. Tím nejlepším je olympijský areál pod Tofanou. Poměrně strmé, ale vcelku prostorné tratě v horních partiích ocení sportovní lyžaři, méně náročným a začátečníkům nebo funcarverům nejlépe vyhoví níže položené prostorné louky nad městem. Malý pestrý areálek Ra Vallées s jedinečným panoramatem a trvanlivým kvalitním sněhem leží třítisícové Tofaně v náručí a jeho lyžařskou nabídkou jsou tři pomalé sedačky a pět šest středně těžkých tratí s převýšením do 500 m. Mezi skalami odtud stéká i velmi strmá černá trať. Osamělá černá, kdysi závodní trať v lesním průseku vede z pahorku Col Druscie, kde má mezistanici páteřní visutá lanovka vedoucí od olympijského stadiónu v Cortině až na Tofanu. V bezlesé kotlině spočívá areál s několika členitými červenými tratěmi na protilehlém skalisku Faloria, odkud lze dlouhým nepříliš náročným sjezdem do průsmyku Tre Croce a výjezdem na opačnou stranu dosáhnout nejvyššího bodu – sedla Forcella Stauniés (2 932 m).

Z centra Cortiny od bývalého nádraží jezdí skibus na Passo Falzarego (2 105 m), kde čeká další lahůdka – obří skalní zub Lagazuoi (2 778 m), na nějž vede lanovka téměř kolmo vzhůru. Z terasy horní stanice vám leží půlka Dolomit u nohou a čeká vás sjezd divokým skalním světem po široké červené sjezdovce zpět do průsmyku.

Lyžařský areál působí podobně jako Cortina zašlou slávou. Několik páteřních lanovek bylo nahrazeno pohodlnými expresními sedačkami, ale přibližovací visuté kabiny ještě pamatují olympiádu. Mezi světlé stránky Cortiny patří na poměry Dolomit nízká návštěvnost, a tedy poměrně prostorné svahy.

 

Alpe Lusia / San Pellegrino

IMG

 

Centrem italských Tří údolí je průsmyk San Pellegrino s nenáročnými jižními stráněmi a dvěma atraktivními červenými a sněhově vždy výtečnými tratěmi z Col Margherity, odkud se táhnou lanovky dále přes další hřeben až do turistického městečka Falcade. Z Col Margherity nav9c otevřeli v sezoně 2017 směrem na Passo Pellegrino novou černou sjezdovku La Volata, s průměrným sklonem 28% a maximálním skonem až 50%.

K oblasti náleží i hřeben Alpe Lusia nedaleko Moeny, jehož severní stráň je velmi sportovní, naopak jižní pohodová až bleděmodrá. Obě části jsou vybavené výhradně rychlými, pohodlnými sedačkami nebo kabinkami. V tomto směru jsou na Lusii 2 novinky, v roce 2017 nová kabina z Bellamnote a v přípravě nová kabina přímo z Moeny.

Celá oblast čítá ke stovce kilometrů upravených tratí, rozdělených do dvou areálů propojených skibusem - Passo Pelegrino a Alpe Lusia.

Lyžařské terény obývají především podlouhlý centrální hřeben, jehož nejvyšším dostupným bodem je Col Margherita (2 515 m). Na jižní svahy průsmyku Passo San Pellegrino (1 900 m) se soustředí hlavně rekreační lyžaři, kterým vyhovují nepříliš dlouhé, modro-červené, přehledné a lehce členité sjezdovky, obsloužené sedačkovými lanovkami. Severní strana průsmyku se severním svahem Col Margherity je naopak oázou sportovnějších lyžařů – od horní stanice visuté kabiny spadá členitá červená trať se dvěma variantami. Nejprve mírně klesá po hřebeni, pak se zanoří do řídkého lesa na severním úbočí hory a propadá se o 600 metrů níže ke spodní stanici lanovky. Z Margherity mírně klesá dlouhá spojovací sjezdovka s expresní 4sedačkou k Monte Pradazzu, z něhož se větví nezáludné, ale dlouhé červené tratě k průsmyku Passo Vallées anebo až do střediska Falcade.

Druhým, kompaktnějším areálem je Alpe Lusia. Na jižních svazích nad obcí Bellamonte je spleť ultramodrých až lehce červených sjezdovek s rychlými 4sedačkami, po severní straně vrcholu Le Cune (2 300 m) se naopak řítí sportovnější, široké červené a černé tratě.

Ač stojí Alpe Lusia / San Pellegrino v Dolomitech ve stínu zvučnějších sousedů jako Val di Fassa a Fiemme, kvalitou sjezdovek se jim zcela vyrovná a moderní lanovkový park i kompletní zasněžování je řadí k absolutní špičce.

 

Alta Badia

  • www.altabadia.org
  • ski mapa
  •    
  • modré:   70 km
  • červené:  53 km
  • černé:     7 km
  • celkem: 130 km
  • výška: 1.324 - 2.778 m n.m.
IMG

 

Lyžařské středisko Alta Badia se nachází v cca 30 km jižně od Kronplatzu a tvoří jednu ze čtyřech částí lyžařského okruhu Sella ronda.

Jednu z nejrozsáhlejších plně propojených oblastí Dolomit s drtivou převahou kratších, mírných až středně prudkých sjezdovek rámují opravdu impozantní horské kulisy Dolomit.

Lyžařský areál se rozvíjí po oblých vrcholcích nad údolím Badia, jímž se vine hlavní osa v podobě vyšňořených turistických městeček – Pedraces, La Villa, San Cassiano, Corvara a Colfosco. Kolem nich je utkána hustá pavučina 130 km sjezdových vláken, jež se vinou rozsáhlými zvlněnými loukami a několika lesními průseky.

Sjezdovkám vládne modrá a červená s carvingovou příchutí, nejkrotčeji působí oblast mezi průsmykem Campolongo, Corvarou a San Cassianem. Z vrcholu Piz la Ila do La Villy naopak stéká černá „výzva“ Gran Risa, kterou si za svůj každoroční cíl zvolil i Světový pohár. Krásná široká, ale členitá černá spadá i z kóty Vallon (2 550 m) v masivu Selly. Směrem do Corvary pak na ni navazuje dlouhá červená. Kratší tratě se sportovními úseky se najdou i nad Colfoscem na úpatí skalní homole Sassongher.

Lyžařský rozlet není omezen ani hranicemi střediska. Z okolních průsmyků se sjezdovky spouští do dalších oblastí, z passo Gardena do Val Gardeny a z Passo Campolongo do Arabby. Alta Badia je tak jako stvořena pro lyžařskou turistiku. Kolem dokola zdejší horské dominanty – masivu Sella – vede legendární okruh Sella Ronda.

Údolí kdysi bývalo těžko přístupnou končinou, o čemž svědčí původ zdejších nejstarších obyvatel – Ladinů. Ti jsou podobně jako Rétorománci pradávnými alpskými usedlíky, kteří byli z dostupnějších údolí vytlačeni už starověkými nájezdníky.

 

3 Zinnen Dolomites

(Helm-Rotwand)

IMG

 

Jedním z míst v Dolomitech, které nebylo ještě masově objeveno, je údolí Hochpustertal (nebo také Sextner Dolomiten) s menšími středisky Helm a Rotwand. Obě nesou i dlouhé, kvalitní červené i vydatně černé tratě s převýšením až 1 000 m, výhodou je i sněhová jistota mohutně podpořená výkonným zasněžováním.

V sezoně 2014/2015 byla obě střediska vzájemě propojena a středisko se tak okamžitě zařadilo mezi špičkové dolomitské skiareály.

Samotný Helm nabízí dvacítku kilometrů tratí, které se klikatí převážně severním svahem stejnojmenné hory. Podél páteřní kabinkové lanovky z Vierschachu se obloukem svažuje příjemná pětikilometrová červená sjezdovka střídající svižné a klidnější pasáže, přímo pod lanovkou se pak řítí širokánská, ale výrazně strmější černá trať se sportovními ambicemi. V jejíž horní, červenější polovině se točí ještě stará 2sedačka. Zajímavou černou sjezdovou tratí se může chlubit i jižní stráň směřující do klidného střediska Sexten – vesměs jde totiž o širokou cestu s poutavými výhledy na Sextenské Dolomity, zpestřenou poctivě černým hangem v závěru sjezdu. Na nejvyšší vrchol Hahnspiel (2 200 m) stoupá ze severní strany ještě 3sedačka s nenáročnou červenou tratí a z jihu vlek s krátkým, ale parádním carvingovým hřištěm, z něhož lze navázat po strmém černém úseku na sjezdovku do Sextenu.

Převážně severní svahy v kombinaci s velmi výkonným zasněžováním zaručují jistotu sjezdů až do údolí v podstatě po celou sezónu.

 

Lyžování a lyžařské zájezdy 2019 v Itálii       Ing. Martin Jindrák - CK Víkend PLUS, Valdecká 84, 268 01 Hořovice, tel. 311 510 136     webdesign: Martin Jindrák