Lyžařské zájezdy - wellness hotely

Italské lyžařské středisko Val di Fassa se nachází jihozápadně od skupiny Sella a je propojeno se středisky Val Gardena, Alta Badia a Arabba, se kterými tvoří lyžařský okruh Sella ronda. Patří ke špičce skiareálů sdružených ve společnosti Dolomiti Superski.

I samotná Fassa nabízí dost, 500 m od hotelu je nástupní stanice lanovky Ciampac, kde můžete vyzkoušet prudký černý sjezd do údolí, v horní části jsou pak tratě vhodné pro rodiny s dětmi. Ciampac je propojen dále s ostatními částmi Pozza di Fassa a Vigo di Fassa.

Italské lyžařské středisko Kronplatz - Plan de Corones se nachází v severní části Dolomit, v oblasti Südtirol - Alto Adige, u města Bruneck - Brunico, cca 30 km od dálnice Brenner - Bolzano a je součástí společnosti Dolomiti Superski.

Kompaktní hora s převahou méně náročných, ale širokánských sjezdovek (celkem 105 km) oslní počtem kabinkových lanovek a bezprecedentní péčí o sjezdovky včetně ojedinělého výkonného systému zasněžování. Do údolních vesniček na úpatí stékají 4 dlouhé sjezdy, přičemž třešničkou pro experty je dvojice 5km černých sjezdovek Sylvester a Hernegg.

Kronplatz si tak právem přivlastňuje název "skiareál číslo 1 v jižním Tyrolsku" a heslo "vše pro lyžaře a zejména pro děti" je zde patrné ve všech směrech.

Sjezdovkový terén Kronplatzu má vše, co si můžete navymýšlet – superlehké modré ranveje na vrcholu, dlouhé červené do Olangu i příkré krpály spadající o 1 300 výškových metrů do Brunecku. Celý vrchlík hory je zejména z východní a jižní strany jednou velkou, denně žehlenou sjezdovkou, která budí dojem, že je širší než delší. Rostoucí návštěvnost si vyžaduje rozšiřování plochy – nedávno o pikantní, černou trať Piculin (odkud je možnost využít skibusovou linku do Alta Badie a na Sella Rondu).

Na severní straně stoupá z Reischachu na vrchol dvojice kapacitních kabinek, jež lemují dvě náročné pětikilometrové černé sjezdovky – klikatější Sylvester s neustále se měnícím sklonem a přímější, až dálniční Hernegg. V horní části se k nim přidává ještě široká červená ranvej, obsloužená další kabinkovou lanovkou (Gipfelbahn).

Navzdory sportovním parametrům těchto tratí je ale Kronplatz ideální horou pro pohodově-carvingové sjíždění – celá polovina sjezdové plochy, zejména na jihovýchodní straně spadající do Olangu a k průsmyku Furkelpass, je modročervená až modrá. Spodní třetina 6kilometrového sjezdu do Olangu je pak poctivě červená. Kratší černý slalomák se nachází na Furkelpassu, odkud sjíždí i dlouhá červeno-modrá trať až do St. Vigilu, kde navazují lanovky na pahorek Piz de Plaies s dominující příjemně členitou červenou tratí, ostrým černým slalomákem Erta a černou tratí Piculin s extrémně prudkou střední pasáží.

Hýčkanými návštěvníky jsou tu i děti. Pro ty nejmenší je přímo na vrcholku (v závětří restaurace, mající i velkorysý dětský salónek s vlastním menu) dětský park s figurkami, pokročilejší kličkují po slunném a prostorném svahu směrem na Olang. Na severním úpatí Kronplatzu je cvičná louka s dětskou kabinkovou lanovkou Korer-Express, podobně i na jihozápadním úpatí v St. Vigilu. Výukový program pro mrňata od 3 let je postaven na hrách, zábavě a každodenních soutěžích.

Velmi vítaným přírůstkem k lyžařské infrastruktuře je v Reischachu vybudovaný akvapark Cron4 s hydromasážními zařízeními, venkovním vyhřívaným bazénem se slanou vodou a dětskou sekcí s tobogánem.

Počet horských hospůdek s terasami, samoobslužných restaurací i křepčivých barových hříbků dokonce převyšuje počet sjezdovek.

Kronplatz je sněhově spolehlivým i v úplných okrajích sezóny, která trvá od konce listopadu nejméně do poloviny dubna – umění zdejších pistérů je na alpské špičce, takže pravidelně lze dlouho před Vánoci i okolo Velikonoc sjíždět po precizně vysněžených sjezdovkách až do údolí.

Legendami opředené masivy Monte Pelmo a Civetta střeží pahorkatý a řídce zalesněný areál s 80 km vždy dobře vysněžených sjezdovek, který se skladbou červeno-modrých sjezdovek trefí do vkusu každému pohodověji založenému lyžaři.

Na západním úpatí mu leží na břehu jezera Alleghe stejnojmenné turistické městečko, na východním pak klidné vesnice Selva di Cadore či Zoldo. Hlavní tahy jsou obsloužené zpravidla expresními sedačkovými lanovkami nebo kabinkami, na vedlejších si ještě tiše vrčí letité, ale jakoby neopotřebované vleky, které už jinak v Itálii potkáte jen výjimečně. Tím, že jsou sjezdovky poschovávané v občasném porostu, rozprostřené do velké plochy a nikde nevytváří husté klubko s přílišnou koncentrací lyžařů, působí areál téměř vždy komorním dojmem.

Nejrušněji je z lyžařského pohledu v okolí pahorku Col dei Baldi (1 922 m), kam stoupá z Alleghe kabinková lanovka a dále pak expresní sedačka. Z oblého vrcholku se zpět do Alleghe spouští lesem celý vějíř tratí od ostrého slalomáku až po lehoučkou modrou, obkružující velkým obloukem nejstrmější partie svahu. Nebo sjedete kousek modře na úpatí vrcholku Monte Fertazza (2 100 m), na nějž vás vyveze 4sedačka a z něhož roluje zdejší nejhezčí červené carvingové hřiště směrem do Pesculu. Anebo se odtud vydáte výpravněji až do údolí po dlouhé, stinné červené sjezdovce s pozvolnými proměnami sklonu. Na Fertazze stojí krásná, dřevěná horská chata, před níž na jaře vyrůstá sněhový bar s úctyhodnou řadou domácích destilátů.

Do třetice vedou z Col dei Baldi přejezdové cesty s panoramatickým výhledem do Palafavery s rozmanitou a členitou červenou sjezdovkou a dále do letoviska Zolda, které je druhým epicentrem areálu.

Zdejším středobodem je vrcholek Crep di Pecol (1 756 m), kam jezdí kapacitní 12místná kabinka a zpět se vlní velmi prostorné a přitom docela svižné sjezdovky – lehčí černá a pohodová červená. Na odvrácenou stranu pak z vrcholku klesá nenáročná červená, která vás dovede ke kryté 4sedačce Col della Grava s pěkným lehce červeným letištěm a přes vrcholek téhož jména pak již téměř liduprázdnými tratěmi všech náročností můžete dojet až na slepý okraj areálu jižně od Zolda.

Centrem italských Tří údolí je průsmyk San Pellegrino s nenáročnými jižními stráněmi a dvěma atraktivními červenými a sněhově vždy výtečnými tratěmi z Col Margherity, odkud se táhnou lanovky dále přes další hřeben až do turistického městečka Falcade. Z Col Margherity navíc otevřeli v sezoně 2017 směrem na Passo Pellegrino novou černou sjezdovku La Volata, s průměrným sklonem 28% a maximálním skonem až 50%.

K oblasti náleží i hřeben Alpe Lusia nedaleko Moeny, jehož severní stráň je velmi sportovní, naopak jižní pohodová až bleděmodrá. Obě části jsou vybavené výhradně rychlými, pohodlnými sedačkami nebo kabinkami. V tomto směru jsou na Lusii 2 novinky, v roce 2017 nová kabina z Bellamnote a v přípravě nová kabina přímo z Moeny.

Celá oblast čítá ke stovce kilometrů upravených tratí, rozdělených do dvou areálů propojených skibusem - Passo Pelegrino a Alpe Lusia.

Lyžařské terény obývají především podlouhlý centrální hřeben, jehož nejvyšším dostupným bodem je Col Margherita (2 515 m). Na jižní svahy průsmyku Passo San Pellegrino (1 900 m) se soustředí hlavně rekreační lyžaři, kterým vyhovují nepříliš dlouhé, modro-červené, přehledné a lehce členité sjezdovky, obsloužené sedačkovými lanovkami. Severní strana průsmyku se severním svahem Col Margherity je naopak oázou sportovnějších lyžařů – od horní stanice visuté kabiny spadá členitá červená trať se dvěma variantami. Nejprve mírně klesá po hřebeni, pak se zanoří do řídkého lesa na severním úbočí hory a propadá se o 600 metrů níže ke spodní stanici lanovky. Z Margherity mírně klesá dlouhá spojovací sjezdovka s expresní 4sedačkou k Monte Pradazzu, z něhož se větví nezáludné, ale dlouhé červené tratě k průsmyku Passo Vallées anebo až do střediska Falcade.

Druhým, kompaktnějším areálem je Alpe Lusia. Na jižních svazích nad obcí Bellamonte je spleť ultramodrých až lehce červených sjezdovek s rychlými 4sedačkami, po severní straně vrcholu Le Cune (2 300 m) se naopak řítí sportovnější, široké červené a černé tratě.

Ač stojí Alpe Lusia / San Pellegrino v Dolomitech ve stínu zvučnějších sousedů jako Val di Fassa a Fiemme, kvalitou sjezdovek se jim zcela vyrovná a moderní lanovkový park i kompletní zasněžování je řadí k absolutní špičce.

Příjemné horské městečko je obklopeno bezlesými svahy s relativně strmými červenými tratěmi s převýšením až 900 m. Jejich šíře je přitom ohromná, snad nejširší myslitelná. Sněhová jistota je dík nadmořské výšce i většinovému zasněžování nadprůměrná.

Větší plocha sjezdovek náleží západní části zvané Carosello s vrcholem Vetta Blesaccia (2 796 m), kam míří z obou konců Livigna kabinkové a výše pak expresní sedačkové lanovky. Nejprudší sjezdovky spadají podél kabinkové lanovky Carosello. Jsou štědré šířkou i sklonem, čímž si říkají o delší carvingové oblouky. Z vrcholu Blesaccia jsou z opačné strany přejezdovou cestou připojeny mírnější, ale rovněž královsky široké dálnice s krytými 4sedačkami. Na strmosti tratě přidají až v nižších, zalesněných partiích při sjezdu do Livigna.

Menší, ale celkově sportovnější areál Mottolino spojuje s Livignem 12místná gondola. Tratě spadající z hřebene převážně holým svahem směrem k Livignu jsou špičkové. Největší porci spletitých sjezdovek obsluhují krytá 4- a 6sedačka a vesměs se jedná o rychlé červené až černé tratě, členitá černá pak pokračuje od spodní stanice 6sedačky až do města. Ideální rozlyžovací, široká a mírnější červená sjezdovka míří z Mottolina do průsmyku Trepalle. Podél kabinkové lanovky do Livigna stéká širokánská a oblíbená červená sjezdovka.

Cvičné terény mají své místo v hojném počtu zejména podél pěší zóny a dále pak na celém úpatí Carosella.

Livigno je díky nadmořské výšce (městečko v 1 815 m n. m.) obvykle sněhově bezproblémové od začátku prosince až do konce dubna, přesto závislé na přívalech přírodního sněhu z nevyzpytatelných jižních směrů. Zhruba dvě třetiny tratí pojišťují sněžná děla.

V samotném městečku, dlouze roztaženém podél silnice, je velké množství restaurací a obchodů, které vzhledm k bezcelní zóně přímo vybízejí k výhodným nákupům, zejména alkoholu, parfumerie a elektroniky. Celé město pak v častých intervalech pročesávají tři linky skibusů.